Školní areál uvnitř dvora, který byl historicky vytvořen traktorovou stanicí mezi rodinnými domy. Nároky technologické a hlavně kapacitní se zvýšily tak, že stávající budovy nestačí. Původní zástavbu, která je směsí dílen, všelijakých přístaveb, drobných užitkových objektů tak bouráme a navrhujeme novou sjednocenou budovu. Provoz tím uspořádáváme výškově, správně hierarchizujeme, zefektivňujeme. Do přízemí dáváme dílny, laboratoře, výuku praktickou, do vyšších pater pak učebny, administrativu školy, výukové terasy, gastro. Suterén je zázemím budovy, jsou zde šatny a technické provozy. Škola nabízí učňovské obory, vzdělávání žáků je spjato s praxí, řemeslem, realitou. Spektrum oborů se neustále proměňuje tak, jaké jsou právě společenské trendy a také poptávka na trhu práce. Jde o fenomén, který je čím dál vzácnější, jde o řemeslo, které začíná být zlatým dnem. Tady se ještě bavíme o práci rukama, klademe nároky na šikovnost, prostorovou představivost, zručnost. Výsledek práce se neokecá, není digitální, nehmotný a umělá inteligence zde může být pomocníkem, nikoliv protivníkem. Velká budova na malém dvoře, stavební program je velký, m2 parcely omezené, snažíme se budovu přirozeně vměstnat mezi její hranice. Přízemí dílen a praktických provozů je syrové i architektonicky – beton, trubky, železo, vzduchotechnika. Patra učeben světlé, barevné, čisté. Terasy jsou pochozí se zelení, budou i výukovou plochou, okna evokují továrny, práci. Vstupní partie před budovou budou galerií výrobků žáků.