Rozhledna v obci Dolní Slivno. Širá krajina lánů a polí, výhled do nedohledna. Vítr, jabloně, cesta za humny. Nenavrhujeme objekt, šperk ani designovou sochu do krajiny, ale obytnou věž s různě využitelnými úrovněmi. Myslíme, že určitá vlastnost rozhleden je, že na ně člověk nevystoupá dvakrát, nechceme být objektem, kam se člověk vyšplhá a nikdy více se nevrací. Nabízíme hřiště, obýváčky a plata navršené na sobě, každé podlaží má svou funkci, která by snad měla způsobovat opakované návštěvy. Průchod, historie obce, sport, houpání, relax, stolování, galerie a výhled. Osm úrovní, z nichž jedna je zastřešením cesty krajinou. Naskládané ocelové klece, křížem přes sebe tvoří architekturu, ale hlavně funkci. Jednoduchý, bezdesignový, technicistní výraz spíše technologického zařízení než designového objektu v krajině. Statika není téma, ani štíhlost profilů, nýbrž lidé a jejich chování v každém z pater. Dělat shyby, bušit do boxovacího pytle nebo hrát ping-pong ve výšce 9 m, svačit v 18 m či líně pospávat v 16 m a pozorovat plující mraky na nebi může být neobvyklé. Znak obce završuje objekt jako hlásič do krajiny kolem. Necháváme tento podivný tvar porůst zelení a zavěšujeme na něj fotovoltaické panely, aby mohl umožňovat i večerní setkání.